Jednotnost rodičů ve výchově

Odedávna slýchám (a připadá mi rozumné), že rodiče mají být ve výchově především jednotní. Je jasné, že dítě bude mít zmatek a posléze prostor pro manipulaci, pokud bude jeden rodič např. výrazně benevolentnější než druhý. Nicméně co v případě, kdy vy jako jeden z rodičů vidíte/slyšíte jednat druhého rodiče vůči dětem způsobem, který je vám proti mysli, považujete jej za (nebo i jednoznačně je) neefektivní, kontraproduktivní, škodlivý? Zasáhnete (ale to je právě ta nejednotná výchova) nebo si o tom promluvíte později v nepřítomnosti dětí, abyste si to ujasnili a své výchovné postupy sjednotili - s tím, že tuto jednu konkrétní výchovnou chybu necháte plavat i se všemi následky? A co se týče té druhé varianty - nakolik se vám to daří?