Re: Fungování rodiny s 5 a více dětmi

Máme s Vlčákem celkem 6 dětí. Holky - 12,10, 8 a 4 roky. Kluky 8 let a 6 měsíců. Jak to zvládáme, je asi nejčastější dotaz .
Normálně. Je to náročné i krásné. Občas na zhroucení, ale stojí to za to.
Do práce nechodím, jsem 12 let na MD. Oba jsem s Vlčákem VŠ. On má slušnou práci se slušným platem (no, ale na 8 lidí to zase tolik není - bereme kromě RP i přídavky na děti). Bydlíme v panelákovém 4+1. Auto máme 9 místné (Opla).

Běžný den? Vstávám v 6:40 (malého beru do kuchyně), chystám dětem čaj, svačiny. V 7 budím ostatní. Všichni snídáme. Školní děti (6.,5. a 2 x 2. třída) odcházejí v 7:30 s manželem na zastávku MHD do školy (má to cestou do práce).

V 8.15 vedu malou (4 roky) do školky. Dopoledne mám doma jenom mimi (uklízím, chodím po návštěvách, sedím na Rodině.cz ...) V 12:15 vyzvednu školkačku ze školky (nespí po obědě), doma si hraje, kreslí, dívá na DVD..

Od 14:30 přicházejí školáci ze školy a mizí na kroužky. Mají toho fakt hodně (jsem ambiciozní matka)- 1 kytara,1 housle, 3 flétny, 3 balet, 1 výtvarka, všichni 4 skaut, 3 sportovní krožek, 1 dramaťák, 4 sbor, 2 angličtina, 2 dívčí klub, 1 ministranti. Nejmladší dcera zpívánky a výtvarka v MC. Kroužky jsou asi největší výdaj "navíc". Dřív jsem je i dost vodila, teď už chodí většinou sami (resp. starší jde s mladším, protože mají stejnou cestu nebo chodí s kamarádama). Do 19.00 jsou všichni doma, večeříme. Převlékání, umývání, dochystávání do školy, mladším Vlčák čte - momentálně dočítá Zlobilky V 20:30 jsou většinou všichni v posteli.

Vztahy mezi sebou mají fajn, zlobí se vzájemně tak nějak normálně. Ve škole jim to jde dobře.

Za jídlo pochopitelně utratíme taky hodně. Nakupujeme v akcích do zásoby, oblečení běžně dědí po sobě.

Asi je důležité to, že hodně našich přátel má více dětí (4 - 10), takže ty naše v tom nevidí nic tak zvláštního. Manžel navíc je nejstarší z 8 dětí. Je zvyklý na slušný cvrkot. Tchánovci mají momentálně 16 vnoučat. Takže ani v rodině nejsme nijak vyjímeční Obojí prarodiče bydlí daleko, po narození dvojčat nám vypomáhala "adoptivní" babička ze sousedství. Na úklid nikoho nemáme, děti trochu pomáhají (ulízejí ze stolu, myčku, umyvadlo), střídají se. Nežehlím (co nemusím), doma naklizeno zrovna nemáme.

Jsme taková normální, jen trochu větší, rodinka.