Co opravňuje muže cítit lásku k dětem?

V předchozím tématu někdo použil pojem "rovnoprávný rodič" nebo rovnocenný, už nevím. A tak mě napadlo zeptat se vás na to, co mě napadá často:
Co je vlastně otcovství? Mají muži nárok na city k dětem? Asi to blbě formuluji, ale mateřství je celkem jasné - děti nosíme v sobě, většinou skoro rok, rodíme, kojíme a dále pečujeme, krmíme a utíráme zadky a nejen fyzicky, taky je učíme a bavíme, poznáme z jejich pohledu, doteku, slov radost nebo úžas atd. jsme prostě mateřské matky. Obecně samozřejmě.
A co tedy muže opravňuje ke stejným citům a nárokům na stejný podíl lásky? Jejich přínos, to semeno, je nenahraditelné, a bez něj bychom ty prcky neměly. Ale co opravdu cítí ti rozvedení, co vídají své děti 2x za měsíc, a taky ti, co je vídají denně třeba z gauče, z něhož se nehnou celý den a další "neideální" manželé a tatínci. Kolik je taky takových, co dokážou odejít a děti už nevidět, nechtít je vidět. A ti ideální mají větší oprávnění právě proto, že se na rodině podílejí?

A na odlehčení:
Můj prcek je k sežrání a ex ho miluje.
To fakt může ? když: proč by chodil k inkubátoru, proč by mu měl dávat tu flašku s mlíkem, proč by si s ním měl hrát, proč by mu měl dát jídlo, proč by ho měl převlíct, vzít ven, číst mu atd. atd.
Já vím, že může.