29.12.2012 16:51:31 Cimbur
Děda se urazil
S manželovou maminkou se nestýkáme vůbec, s tatínkem málo. Ale před Vánoci jsme se tam párkrát stavili, pak byl dokonce za mnou v práci a donesl mi peníze, ať dětem něco koupím a nachystám jako k němu pod stromeček.
Na Boží hod vánoční jsem byla na 24hod. službě v práci, na Štěpána jsme ještě byli navštívit tchánovu stařičkou maminku v nedaleké vesnici a odpoledne jsme jej doma nezastihli - nevím, zda nebyl doma nebo neotevřel. Telefon byl vypnutý. Můj muž se asi trochu urazil. Pak jsem opět byla v práci, v pátek zase 24-hodinovka. Hned ráno, jak jsem dnes doběhla domů, jsem tchánovi se souhlasem manžela volala, že bychom ho rádi viděli a pozdravili, řekl, že je mu jedno, kdy přijedem, předběžně jsme se domluvili na třetí hodinu.
Jenže manžel se pustil do výroby jakýchsi polic, on nerad přerušuje nedokončenou práci - mimochodem je v tom docela po svém otci. Tak jsem dědu s předstihem informovala, že přijedeme cca o hodinu později.
Nicméně mi ve čtyři právě při nastupování do auta přišla zpráva, že je mu z nás smutno a že jde k jedné paní na vánočku, že už není pro nás doma, ať nejezdíme. Tak mám tady cukroví, chlebíčky, hromádku dárků pro tcháni i pro děti a je mi smutno. Manžel na to reagoval tak, že se beze slova převlékl do pracovního a zase řeže regály a děti tady řvou... Mám chuť pozvat někoho jiného na ty chlebíčky. Ale jak komunikovat nadále s dědou? Co s těmi dárky? Jsou tam bundy, ty nemůžu schovávat na jaro nebo na příští zimu.
![~n~](/g/s/15.gif)
Je pravda, že jsme nedodrželi slovo, ale já mám pocit, že čím víc se snažím, tím je to s manželovými rodiči horší a já navíc vypadám jako nějaká potvora.
![~n~](/g/s/15.gif)
![~n~](/g/s/15.gif)
Odpovědět