Re: Tykání

Tak mě ještě déle nenabídli tchánovci tykání, vztah máme dobrý, z tchyňkou dokonce mnohem mnohem lepší než z vlastní mamkou. Po tykání jsem nikdy netoužila. Zní to zvláštně, ale dávalo mi to víc svobody. Kdy jsme s tchyňkou drbaly, tak jsme vlastně kultivovaně hovořily :) a když mě někdy naštvala v názorech či chování k dětem (velmi zřídka), tak jsem jí svůj názor díky tomuto formulovala tak nějak líp :)

No a teď nějakou blbou shodou okolností, jsme se dostaly k tykání, nedalo se to odmítnout, ale upřímně bych byla raději, kdyby zůstalo při starém. Z upřímných hovorů jsou teď věty: „Kafe?“ „Už má někdo hlad?“ , případně mluvím k obou najednou. Když už vyplodím větu, je to napůl vykání, napůl tykání ... Zkrátka rozumím větě, že by sis nezvykla.