Manželova nevěra a moje sebelítost

Pro nastínění situace. Jsme s manželem spolu 13 let a máme dvě malé děti. Manžel se v létě zamiloval do kolegyně. Poslední půlrok v naší domácnosti nebyl moc hezký, já tušila, že v tom je jiná ženská, ale on tvrdil, že ne. V listopadu se situace začala lepšit, on si to v sobě vyřešil, s kolegyní se prý dohodli, že v tom nebudou pokračovat. Prý... Říká on, možná to ukončila ona..
No každopádně já už v té době nechtěla nic vědět, jenže na začátku prosince nastala situace, kdy jsem mu řekla, že nebudu vyšilovat, když mi řekne, že se nic neděje. On mě uklidnil, ale pak dodal slovíčko UŽ a že mi to řekne v klidu večer. Večer mi tedy řekl, že se zamiloval, do koho, jak to dlouho trvalo a že přemýšlel, že od nás odejde. Asi měl špatné svědomí, tak mi to potřeboval dát sežrat.. No tvrdil, že spolu nespali. Že jednou málem, ale nebyli prý v té chvíli osamotě. Mě se na chvíli částečně ulevilo, měla jsem pocit, že slyším to, co jsem stejně dávno tušila a že když se udržel, tak to vlastně není tak hrozné. Jenže pak mi to začalo hlodat a prohrabala jsem mu jeho profil na našem počítači. Dočetla jsem se, že do ní byl zamilovaný jak malý kluk a samozřejmě spolu i spali. Řekla jsem mu, že to vím, on se omluvil za to že lhal... Celý prosinec jsme to probírali horem dolem, snažili jsme se být co nejvíc spolu, využívali jsme každé hlídání, co se naskytlo. Vlastně jsou všichni v pohodě, manžel, děti. Jenom já se utápím v sebelítosti, nedůvěře, jsem taková otupělá. Jak dlouho to může trvat?