Studium na VŠ po osmileté školní pauze

Tak už mám zase roupy, že by nebylo od věci si k té maturitě ještě trochu doplnit další vzdělání. Jenže mi tu k tomu visí takové velké "ALE", že vůbec nevím, jestli se do toho pustit.
Začala jste některá při dětech studovat VŠ po výrazně delší době od ukončení střední? Já si to totiž už tak trochu ani nedovedu představit, jak se zase člověk zapojí do procesu "učení se"... zvládnul vám mozek po tak dlouhé době přepnout (zvláště když se k tomu přidají třeba 4 roky intelektuálního minima na mateřské), najít opět sílu a disciplínu a začít se učit? Dodělaly jste školu nebo jste to po nějaké době vzdaly?
A nebo jste šly do toho s vědomím, že je pro vás učení hračka a naprosto přirozené, takže vám to nedělalo žádné potíže?

Zkrátka, opravdu hrozně moc bych chtěla, ale toho učení a zkoušek a bakalářky apod. se bojím, že to nezvládnu. Už jsem příliš od toho všeho odvykla, a když si vzpomenu na maturitu, tak se mi dělá krapet nevolno. Měla jste to některá také tak a zvládla to ve výsledku v pohodě?