21.2.2013 14:29:57 Filip Tesař
Re: Poklad na konci duhy
"Proč se to říká, jak to vzniklo, co za tím je a co za tím chceme vidět?
Prcek to někde slyšel a už pár dní má touhu za takovým pokladem vyrazit. Vysvětlení o snech a fantazii pro něj bylo zklamáním."
Pro prcka tohle vysvětlení asi nebude, ale co se dá dělat... Je to ze staré indoevropské, resp. praslovanské mytologie. Zhruba se to má s tou vírou asi tak:
- Duha je cesta, spojení mezi nebem a podzemím (podsvětím).
- Všechno se rodí ze země, tj. podzemí = podsvětí, kam odcházejí mrtví. Nejen zvířata, ale i rostliny a lidé (aspoň jejich duše). Země se přirovnávala k ženskému lůnu, břichu. Mj. i proto je Říp posvátnou horou, kvůli tvaru připomínajícímu těhotné břicho... současně byl pokládán ze tzv. sloup světa, místo, osu, kolem které se otáčí svět (poněvadž z něj je shodou okolností vidět daleko do povodí Ohře, Vltavy, horního a středního Labe, tedy do čtyř světových stran a současně do míst, která jedině byla v Čechách osídlená až do vrcholně středověké kolonizace... Říp byl místem, kde na svět po jeho stvoření prorazil strom světa (což je ta osa), jehož kořeny jsou v podzemí a koruna v nebi, dírou po něm vylezli na svět první lidé - tedy z lůna země.
Dost složité, chápu.
- Proto jsou v podsvětí rozlehlé louky plné šťavnaté trávy, na kterých se pasou stáda dobytka (třeba v Bosně se místy hovězí dobytek pořád označuje slovem "poklad" - blago).
- V podsvětí žijí i naši předkové, se kterými jsme stále ve spojení. Máme nějaký vztah. S těmi dobrými i špatnými.
Elfové nebo skřítkové hospodáříčci jsou takovou ozvěnou víry v mrtvé předky, stejně jako upíři nebo poltergeisti - zjednodušeně: elfové jsou ti dobří, upíři ti špatní, hříšní, zlí (taky zemřelí nesprávně - utopení, sebevrazi, nepokřtění) apod.
- Dobří předkové nám zajišťují plodnost (rostlinám, zvířatům i lidem), přeneseně bohatství. Dřív se věřilo, že poklad není něco, co někdo zakopal (i když i takové případy jsou), ale něco, co v zemi doslova vyklíčí a vyroste.
Tuhle víru podporovalo i to, že zlato a stříbro jsou jediné kovy, které se vyskytují v ryzí formě a v zemi, obvykle v žilách, které se dají přirovnat k živým organismům, třeba kořenům rostlin.
- Předkové, kteří žili správným a bohabojným životem, nám zajišťují plodnost/bohatství tím, že jsou ve spojení s bohy, v jejichž kompetenci to je, hlavně tím, že sesílají vláhu = základní podmínku života. Proto se mj. i sex, soulož přirovnávala k dešti...
- Duha spojuje nebe (symbolizované sluncem) a zemi, kam padá déšť (prosakuje do podzemí), prostřednictvím dešťových kapek, které padají shora dolů. Duha se objeví, když je na obloze slunce - viditelný symbol božské tváře - božského požehnání.
- Duha se jinak považovala za hada nebo draka, každé společenství (vesnice) mělo takového svého draka, který zajišťoval vláhu a úrodu (a taky oodháněl krupobití). Vlastně směroval vláhu ke své vesnici. Znamená to, že odebíral jiným... Taky kroupy logicky odháněl k jiným.
- Kam směřuje duha, tam je zrovna natažený ten nebeský tvor, had/drak, náš nebo "jejich", tím směrem proudí vláha a božské požehnání s ním, to je momentální spojení, "rozhovor" mezi nebešťany a obyvateli podsvětí... Proto by se tam, kam proudí, kam směřuje, dal najít i poklad. Buď metaforicky - tam bude plodit, tam se urodí, nebo fyzicky - tam bude v zemi zlato, stříbro. Zlato - kov spojený se sluncem, stříbro - kov spojený s měsícem - kovy, jejichž dárci jsou nebešťané, nebeská tělesa, bohové.
Odpovědět