Re: Druhý záchvat aneb učíme se žít s epi.

Z vlastní mateřské zkušenosti (a zkušenosti dítěte, které sice nemělo úplně jednoznačnou epi, ale úplně v pohodě to taky nebylo) - snaž se, co to jde, k němu přistupovat jako ke zdravému dítěti. A dobře zvažuj,který doporučení doktorů jsou ve vašem konkrétním případě opravdu smysluplný a který jsou jen proto, že tak se to dělá.
Můj syn nemá záchvaty v souvislosti s usínáním, přesto nám doktoři tlačili do hlavy, že nesmí přes den usnout - jenže u něj to bylo přesně naopak, když byl přetaženej, měl k záchvatům mnohem větší sklon. Takže nějaký omezování spaní přes den jsem fakt neřešila a neřeším, dodnes (v osmi letech) mi běžně usíná při cestě autem.
To samé striktní režim - beru to tak, že já jsem s ním pořád a já nejlíp vypozoruju, co už mu vadí a co ještě ne. Takže ano - většinou ho nenechávám ponocovat, ale taky mu nezakážu silvestrovský ohňostroj jen proto, že je epileptik, jen trvám na tom, aby jinak byl v dobrý kondici. Usíná zpravidla v rozmezí mezi osmou a půl desátou a souvislost se záchvaty čas usnutí u něj konkrétně nemá. Čímž neříkám, že to jiný nemá jinak, ale je to podle mě věc, kterou si musíš vypozorovat hlavně ty.

Pokud jde o hlídání, na začátku se děsí všichni, ale pak se s tím většinou nějak smíří. Syn jezdí i na tábory se skauty, jen dbám na to, abych to vysvětlila zdravotníkovi.

Z mých zkušeností - větší problém míváme s tím, že doktoři berou všechno univerzálně a straší až příliš, než s tím, že by se báli laici, většinou se vyděsí až ve chvíli, kdy si přečtou lékařskou zprávu ....