Přerušení těhotenství a možné komplikace

Psala jsem zde cca před 14ti dny, že mé miminko nemá vyvinutou lebku a bylo mi doporučené přerušení těhotenství po konzultaci s genetičkou, na které jsem přistoupila.
V pondělí jsem nastoupila do nemocnice a do dvou dnů mělo být po všem.
V pondělí mi nasadili tyčinky do děl. čípku s tím, že nasají vodu a roztáhnou porodní cesty a druhého dne se vyndají, nasadí se tabletky na vyvolání a plůdek vyjde. Když nasadili tablety, tak jsem dostala 40tky horečky, protože je to možným vedlejším účinkem. Celý den jsem nejedla a nepila, protože kdyby se zadařilo, šla bych ještě pod celkovou narkozu na vyčištění dělohy. Dali mi kapačky na teploty a ráno zase tablety - jiné. Nezabraly, tak mi dali Oxytocin - 3x po 500ml, také to se mnou nic neudělalo - již druhý den bez jídla a pití (kapačku na zavodnění mi dali jednou za ty dva dny 500ml) s tím, že se ráno uvidí, co se bude dít. Byl už čtvrtek. Ráno přišli s tím, že mě píchnou přes břicho přímo do dělohy a nějak to vyvolají. Upřímně řečeno mi to bylo už jedno. Byla jsem tak rozbolavělá z toho, jak do mě furt sahali, že jsem si přála usnout a už se nikdy neprobudit ty injekce nešly, bolelo to, plakala jsem, nervy pracovaly takže jsem dostala Lexaurin na uklidnění. Pak mám asi hodinu okno. Vstala jsem, chtěla jít na toaletu, v tom mi praskla voda, začly bolesti, já zazvonila na sestru, ta doběhla, plůdek ze mě vyšel a jelo se na kyretáž. Když jsem se vzbudila po celkové narkoze, bylo mi řečeno, že vše proběhlo v pořádku a půjdu za 4 hodiny domů. Pustili mě ve čtvrtek v 17:00h

Byl to nejhorší zážitek v mém životě nejen, že tam byla ta psychická bolest, momenty, kdy jsem se loučila s miminkem, bylo mi to líto, bolelo to, ale pak ta fyzická, která mohla konkurovat té psychické. Už NIKDY tohle nechci zažít Nepochopím PROČ mě museli tak trápit

Nyní jsem doma a partner je mi velkou oporou!
Vše mě přebolí, chce to jen čas, já vím. Jen nevím, zda tento zážitek dokážu někdy zapomenout, doufám však v to, že ho alespoň dokážu odsunout někam hluboko dozadu paměti.

Omlouvám se za román. Muselo to ze mě