Film Vévodkyně aneb Právo muže na lásku

Viděl včera někdo film Vévodkyně? Pro Ty, co neznají, je na filmu nejzajímavější paralela mezi lady Dianou a vévodkyní Georgianou z Devonshiru (které jsou prapříbuzné, to není z mé hlavy, je to přímo propagace k filmu a potvrzuje i teta Wiky). Já nestihla začátek, tak nevím, nakolik byla pro vévodu vévodkyně dobrovolná volba a nebo mu byla vybrána. Dovodila jsem druhou možnost. Nebudu prozrazovat děj, ale to skoro nejde, protože je bohužel jednoduchoučký - společenská, extrovertní vévodkyně všemi milována, jen né svým mužem. Ten za manželství vytvořil paralelní vztah s jinou ženou, která s nimi v manželském trojuhelníku žila 25 let a po smrti Georgiany si ji vévoda vzal. Kromě toho, že jsem společně s vévodkyní trpěla nemožností jakékoliv svobodné volby a bezmocnosti z toho, že celý život je v rukou někoho jiného, komu je zcela lhostejná, tak jsem učinila pro sebe velký objev. Nedokázala jsem vévodu odsoudit. Velmi tomu pomáhalo to, že vévodu hrál skvělý Ralp Fienes, který je narozdíl od prince Charlese i přes tu nesympatickou roli přitažlivý. Představa, že mi jako muži dají za ženu, která se mi nelíbí, nepřitahuje mě a připadá mi třeba pitomá (byť by to bylo stanovisko konzervativního morouse a ne objektivní stanovisko), tak taky netuším, jak zplodit dědice a vyhovět společenským konvencím. I když vévoda vypadal po celý film jako vítěz a jediná osoba, která měla to, co chtěla, tak to byl film. Nevěřím, že skutečná vévodkyně tak trpěla. Nebo že vévoda netrpěl vůbec. Svatý a vznešený výraz Keiry Knightley, která přes to vše navenek svému muži zachovávala vnější úctu, a navenek fungovala jako skvělá manželka mě prostě nepřesvědčil (a dráždil, já bych nedokázala zakrýt vztek, nenávist a touhu po vraždě). Podle Wiky měla řadu avantýr a v hazardu prohrála obrovské peníze. Jak na vás ten film zapůsobil? Odsuzujete prince Charlese?