Chodím nerada na dětské hřiště

Pro mně je to utrpení. Žijeme na malém městě. Každý tu pořád každého sleduje. Co má na sobě, co má jeho dítě na sobě, jak má dítě vychované....Maminky chodí na hřiště vystrojené jak na bál. Buď jsou ustrojené v sukýnkách a halenkách podle poslední módy nebo ve značkovém oblečení. Já chodím buď v džínách a tričku nebo v plátěných kapsáčích, případně kraťasech.Pěkného oblečení mám málo a tak si ho šetřím a na hřiště nosím starší kousky. Ony sedí na lavičkách a jejich děti si ukázkově samostatně hrají. Můj ďábel běhá po celém hřišti, já za ním. Leze všude, kam se dá. Protože je divoky a nepozorný a měl už pár úrazů, tak pořád stojím u něho, abych ho případně mohla chytit. Jako jediná matka tam pobíhám jak idiot. Naše dítě tradičně při odchodu jako jediné ze všech odcházejících udělá ukázkový hystrák, že nechce jít domů. Připadám si tam jak černá ovce a domů chodím zpocená až na pr... Pro ostatní maminky je návštěva hřiště očividně relax, kdy si děti hrají a ony si povídají, čtou knížku....Co sakra dělám špatně?