Re: Plánované dítě se ženatým?

Kopřivo, pro mě je to debata opravdu jen teoretická, protože s ženatým jsem nic neměla a děti jsem začla rodit brzy, ale: Samozřejmě, že člověk by měl žít tak, aby se na sebe mohl podívat do zrcadla aby nedělal lidi okolo sebe nešťastný. Přesto si myslím, že ve vztahu se ženáčem má hlavní zodpovědnost, on, ne ona. Přijde mi, že tady se k tomu přistupuje tak, že chlap je tam jakýsi předmět, který lze ukrást, udržet si, pojistit si atd.... a ženská má tu situaci řešit (milenka kradení cizího chlapa, manželka udržení si muže).
Spíš mi přijde problém, kdyby si chtěla milenka dítětem chlapa pojistit, připoutat. Myslím, že děti by se neměly rodit jako instrument. Třeba i k udržení si partnera, záchranu vztahu atd...
Ad sobecké pořizování si dítěte: Tady jsou všechny tak ušlechtilý. Já ne, já si pořizovala děti, protože jsem je CHTĚLA. Asi to bylo sobecký, protože nejsem tak dobrá matka, jak bych chtěla, nemáme jistý, že je dokážeme dobře zajistit, nemůžu jim zajistit (stopro slíbit) harmonický domov, dokud budou potřebovat... a tak. Ale chtěla jsem, muž taky, tak je vlastně zcela sobecky máme. Sobectví plánování svobodnýho mateřství mi nepřijde tak do nebe volající, abych proti tomu mohla něco říct