Re: práce

Ahoj holky,
nějak jsem si zvykla, že tady už to pomalu "odumřelo", takže jsem přestala nakukovat a najednou toto. Nejprve musím reagovat na Joll, i když je to už asi pasé. No já moc nevím, co k tomu říct - je mi to moc líto s čím se musíš popasovat, vůbec jsem netušila, že se to až tak vyhrotilo. Bohužel musím souhlasit s holkama - obětuješ se až příliš, já snad druhou tak hodnou a obětavou ženu ani neznám. David si snad ani neuvědomuje, co všechno pro něj děláš a bere to jako samozřejmost. Myslím, že většina z nás má občas pocit, že by tatínek mohl dělat víc - Maw to vystihla (nebo to byla Lei?), to chlapské stěžování si na nevyspání mě fakt dojímá - já vždycky minimálně pohrdlivě odfrknu, nebo převrátím očima a myslím, že mého muže to dost uráží. U nás je momentálně situace taková, že pořád spím s dětma v pokojíčku, já + Paťa na jeho jednolůžku, Šárinka ve své postýlce a muž to nese s nelibostí, že spí v ložnici sám, pořád chce, ať už spíme s ním, klidně i s P., ale já jaksi nedokážu nechat Š. v pokojíčku samotnou a všichni to v naší miniložnici prostě nedáme. Tak přemlouvá P., ať spí s ním, ale on si vždycky vybere spaní s maminkou a Šárinkou . Ale uznávám, že je to v našem případě už jenom moje pohodlnost, P. míval ještě donedávna noční můry, dnes je už myslím schopný spát sám (to byl tedy vždycky, ale bylo pro mě pohodlnější být hned u ruky, než přebíhat mezi ložnicí a pokojíkem) a Š. už se taky budí jen jednou, někdy dvakrát za noc. Takže pomalu plánuju návrat do ložnice. Teď jsem ale totálně odbočila - takže i když mám někdy pocit, že by se měl muž angažovat více, tak vzhledem k tomu, jaký má D. servis se mu opravdu omlouvám. Přece jsou to naše děti a né jen moje. Já taky souhlasím s tím, že jsem na rodičáku, tudíž běžná péče o domácnost by měla být více méně na mě, ale to neznamená, že tím, že chlap vydělává peníze, tak tím pro něj jeho díl práce končí. Považuji za samozřejmé, že pokud já uspávám děti, tak mezitím muž uklidí celou kuchyň včetně hraček po dětech tak, abychom pak mohli trávit večer spolu. Zdá se mi normální, že o víkendu se o úklid bytu dělíme, že třeba manžel o víkendu uvaří, že čas o víkendu trávíme společně, nechápu proč by měl "relaxovat u PC", pokud jsou děti vzhůru.
Na druhou stranu chápu, že pokud někdo další dítě opravdu nechce, tak se nedokáže přinutit to dítě chtít, ať už by partnera/partnerku miloval sebevíc. V tom D. chápu a mám obavu, že ať mu dopřeješ sebevíc pohodlí, tak to na tom faktu, že druhé dítě nechce nic nezmění. Nevím, co poradit, snad jen nabídnout společnost, pokud by ses chtěla vypovídat, nebo se jen tak sejít, tak dej vědět, v podstatě kdykoliv můžeme přijet, vždyť je to škoda, že se vídáme tak málo, když to máme k sobě takový kousek. Moc držím palce, ať se situace obrátí k lepšímu.

No a my tedy máme pořádného mluvku, je to teda opravdu k neuvěření, jak to dítě nezavře pusu od rána až do večera. Mluví opravdu moc hezky, ještě pořád mě dokáže překvapit jeho slovní zásoba, výslovnost i úroveň gramatiky a to, jak mizerná je naše paměť v porovnání s pamětí batolat. Sice ještě donedávna si v minulém čase říkal jako by byl holka, "viděla jsem" a podobně, ale to už jsme naštěstí odbourali. Hlášky to jsou opravdu občas k popukání, ale bohužel nepíšu, což je vážně škoda, protože člověk hrozně zapomíná. Dnes večer před spaním se mě třeba ptal, jestli až jednou bude mít svoje miminko, tak jestli ho taky bude krmit mlíčkem z prsa Na druhou stranu ať jen nechválím, tak mluvením je sice hodně popředu, ale s praktickými dovednostmi jsme pořád trochu pozadu - pořád je nejradši, pokud ho oblíkám sama a i když se dokáže vcelku bez problémů najíst, tak se rád nechává krmit No chlap no....