Re: Jak citlivě říct rodičům, že jejich dítě je pravděpodobně autista?

Proc se tady porad tocite na utirani zadku? O tom diskuze vubec neni, tuhle dovednost tu zakladatelka zminila jako pozitivni dovednost s tim, ze je treba jen popisovat postup. Nikde nepsala, ze kluk je nemozny, protoze si neumi dojit na zachod.
Kazdopadne na jakoukoliv diagnozu je kluk jeste maly, ty nejsi vystudovaný odborník s praxi tudiz bych se nepokousela sdělovat rodicum svoje zavery. S ditetem bych pracovala tak jak to pro nej je nejlepsi. Mas ho dost casu, uz ho znas, znáš jeho slabé i silné stranky a asi uz dokážeš odhadnout reakce i to, co mozne je a neni. Rozvijej ho podle jeho stávajících moznosti, snaz se mu usnadnit veci, v kterých tape, pristupuj k němu jako k individualite, ktera ma svá specifika. Pokud rodice vi, ze jejich syn nejaka specifika ma, urcite dříve nebo pozdeji prijde doba, kdy se pripadne na odborníka obrati. S rodici bych komunikovala v rovine informacni - pokud prijdes u něčeho na zpusob, kterým se ti podari neco zmenit k dobremu, pokud uvidis, ze neco funguje, předala bych informaci rodicum. Rozhodne bych se neohanela diagnozami, to je opravdu momentalne nemistne. Ja chapu, ze to delas v dobre vire, ze ti na klukovi zalezi a nechces nic zanedbat, ze se jen snazis najít tu nejlepsi cestu k jeho rozvoji. Ale prestoze nevidim úlohu chuvy jen v utirani zadku, jako nektere zde v diskuzi, jsou veci, ktere ti resit neprislusi. To je opravdu jen na rodicich. Muzes informovat, muzes se zeptat, muzes diskutovat, ale doporucovat odborné vysetreni nebo diagnostikovat do tvé role nepatri.