Trapas s čůráním

Byla jsem dnes ve městě, v myší díře - takový dlouhý podchod vedoucí od brněnského nádraží až k Tescu. Zaujalo mne tam u Vietnamců jedno tričko, tak jsem si ho chtěla vyzkoušet. V okamžiku, kdy jsem byla v kabince svlečená do podprsenky, můj tříletý syn začal plakat, že bude čurat...Rychle jsem na sebe hodila oblečení, vylítla ven, a protože ho znám, že by dál už fakt nedošel a počural by se, odběhla jsem s ním asi deset metrů od toho obchodu a nechala ho tam vyčurat v tom podchodu ke stěně. Ještě předtím jsem se teda toho Vietnamce zeptala, jestli tam nemá toaletu. No neměl. Veřejné záchodky vzdálené tak dvě stě metrů. Vietnamec na mne začal řvát, že mu čuráme poblíž obchodu(teda já ne, syn), omluvila jsem se mu, vysvětlila jsem mu, že syn by to dál opravdu nezvládl a maximálně by se počural do kalhot a stejně by to proteklo ven. Vietnamec, ať to okamžitě uklidím. Tak jsem se ho zeptala, jestli nemají v prodejně nějaký kýbl, hadr...Nemají. Tak jsem mu řekla, že bohužel, běžně s sebou tohle netahám a jak na potvoru jsem neměla s sebou ani třeba papírové ubrousky nebo tak něco. Ale i tak, utírejte loužičku papírovými kapesníky, v vpodchodě pod nádražím. Šli kolem zrovna policisté a celý incident zřejmě viděli, Vietnamec tam dost řval na mne, oni k němu došli, ať se uklidní a že se jedná o malé dítě. Vím, že jsem ho tam neměla nechat čurat, ale co dělat v dané situaci? Pokutu jsem neplatila, policisté to přešli a šli dál a vůbec to neřešili.