Slepovaná rodina

Ráda bych slyšela názor podobně poskládaných rodin na naší situaci. Žiji dva roky s přítelem a svými syny 4 a 6 let. Přítel má syna, kterého vídá jednou za 14 dní. Syn je dvanáctiletý. Ze začátku vše klapalo, přítel se o kluky zajímal, byla s ním legrace, jezdili jsem na výlety atp a to i s jeho synem. Přítelovo syn je jedináček bez zájmů a příchodem do puberty se jeho zájmy zúžili na pc, mobil a tv. Nehýbe se, nechodí ven a když jsme společně tak je dost hnusný na kluky. Chápu, že přichází do puberty ale díky tomu jsou víkendy nesnesitelné, tudíž jsme se domluvili, že víkendy kdy bude mít přítel syna u sebe pojedu s kluky ke svým rodičům. Přítele to samozřejmě mrzí, že jeho syn je "líný", ale změnit to nedokáže, neb má pochopitelně strach, že o syna přijde. Už se i několikrát stalo, že když syn věděl, že o víkendu půjdeme ven do přírody, tak nasimuloval nevolnost a zůstal doma u maminky. Prošlo mu to. Přítel se poslední dobou dost změnil, od té doby co netrávíme víkendy společně. Skoro nemluví (taková permanentní tichá domácnost), s kluky si přestal hrát a nijak se o ně nezajímá. Je mi to moc líto. Vím, že to že nemá syna u sebe a že není syn tak zcela podle jeho představy jej velice trápí, ale neumí to změnit. Náš vztah tím hodně trpí a uvažuji o odstěhování. Prošly jste některá něčím podobným? jak to dopadlo?