Re: Nezvládám roli samoživitelky ...

Ananto.,
děkuji Ti za výpočet, ale abych pravdu řekla, doma by mě to nebavilo. Byla jsem cca 12 let a nudila jsem se. Z dětí jsem už "kvetla, rostla"...to bych znovu nedala. Já potřebuju být v práci, být mezi lidmi. Tu práci, co mám, mě baví, není ani časově náročná, mám ju cca 12 minut pěšmo z domova...ale !!! Chybí mi tu druhý člověk, který by střídal puboše, vyzvedával ze školy a školky, mě by když tak v nejhorším zastupoval o víkendech, když to je už nezbytně nutné apod....
Jsem na prášky z tohop, když jsaaem marodná. To jsem nevrlá, protivná, děti nechci vidět a chci pryč, ven..nejde to....
Teď jsme doma všeci - Lea má 9 let..slavili jsme. Od rána je tu humbuk, jek, řev, pískot, jekot....mám je nade vše ráda ...ale nemohu s nimi být už tak jako dřív, když byli miminka a batolata, to už psychicky nedám.
Jde o ot, že s nimi njesem tak jak potřebují být ony se mnou, když příjdu z práce dom, jsem s nimi cca 1,5 - 2 hodiny a to ještě se na mě sesypou jako vosy na bonbon ..blbé přirovnání, ale je to tak....není tu druhý člověk, který by si je vyslechl na plno, já jen na polo a pak během noci si to dávám souměrně do hlavy, co mi kdo a jak říkal a co kdy kde kdo má....já je vnímám v rychlosti za chodu, za večeře, za převlíkání do pyžam a při ukládámńí do postgelí. Je to fakt fofr akce....a to je to, co je dle mě špatně. Ale práci mám ráda, nechci ju měnit ( stejně nemám ani jinou možnost, nikdo na mě s otevřenou náriučí nečeká )...