Re: Soucit se zápornou postavou

Dívám se na svou oblíbenou pohádku Jak se budí princezny a zjišťuju, že čím jsem starší, tím více soucítím se zlou sestrou královny v podání Libuše Švormové. Představuji si pohádkovou situaci jako reálnou. Nemělo to tenkrát být tak, že pokud se král zamiluje do mladší ze dvou sester, měli by snoubenci svou lásku tajit do doby, než rodina najde starší sestře vhodného ženicha? Moc toho o historii nevím, ale připadá mi, že svým sňatkem způsobili, že o starší sestru pak nikdo neměl zájem ("podvdaná" = dívka s menší hodnotou na pomyslném trhu nevěst). Taky bych byla naštvaná a ukřivděná, kdybych byla odmala vychovávaná v tom, že se jednou dobře vdám, a najednou bác! a místo královského hermelínu by mě čekal plesnivý hrádeček někde v ústraní. A co dělala její rodina do doby, než jí šťastnější sestra, nová královna, přivezla ukázat novorozenou Růženku? Mladší si užívá lásky a přepychu a netuší, že její sestře se daří zle, navíc v podstatě její vinou?
Měla jsem zato, že dřív se hledělo na majetek a postavení více než na lásku a že primárně šlo o rozšiřování území a množení majetku.
V knize Mojžíšově se píše: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená“ (Gn 29,26). Předpokládám, že u nás to bylo podobné - nebo se pletu?
Tak a teď co - Když měl bohatý král zájem o mladší ze dvou sester, dalo se přednost jí, aby se říše rozšířila a upevnila, a nehledělo se na dodržované zvyky o pořadí?