něco tí povím

chápu a fandím matkám, co se při takovém incidentu umějí věcně, důrazně a jednoznačně ozvat, prosadit, ohradit

chápu i matky, co ze strachu, nejistoty, pocitu ohrožení reaguj přemrštěně , hystericky,

ale Fren se tu prezentuje jako ten obzvláště nesnesilelný typ semetrik, co jsou skoro štastné, když druhého mohou usadit, umravnit, ukázat převahu, případně, když štěstí přeje, i ponížit a vychutnat si , jak ony jsou spravedlivé, odhodlané, vědí co je správné - tyhle typy situace, kdy se mohou předvést doslova vyhledávají, nenechají si ujít příležitost se předvést, případně si trochu zalynčovat

syn má v porovnání s popisovaným případem zanedbatelné projevy, navíc něco podobného by nikdy neudělal, protože má mladší děti rád, a přesto jsem se setkala se všemi popsanými typy reakcí - přičemž první dvě mi fakt nevadí a jsem ochotná vyjít vstříc , ale ta třetí, to je nechutné, odporné, už jen proto, že jaksi nelze dotyčné osobě vyjít vstříc a problém urovnat, protože ona nechce primárně vidět odstraněný problém a nastolené dobré vstahy, ona chce vidět poníženým zdeptaný a pokorný protějšek a sebe v roli Jediné Spravedlivé v zářné zbrojí