Re: Moc pěkný kontrast mezi (jen) vaginálním a (i) přirozeným porodem

Katerina sama psala na chatu o svem porodu:

Kateřina: Děkuji za gratulace. Odpovím nyní více lidem, kteří mi píší podobné dotazy a omlouvám se tímto, že nezvládnu zareagovat na každý zvlášť. Téměř 3 týdny před vlastním porodem jsem měla poslíčky, čtrnáct dní jsem se otvírala a týden přenášela s nálezem 4cm. Do porodnice jsem přijela kvůli změně charakteru poslíčků, cítila jsem, že něco není v pořádku. Klinicky jsem vypadala sice v pořádku, ale dle KTG rodila. S podobným nálezem jsem odcházela z kontroly týden předtím, znovu vracet domů jsem se už nechtěla. Bála jsem se, jestli se miminku daří dobře, v praxi jsem zažila až příliš mnoho nešťastně končících případů, kdy se „čekalo na přírodu“. Proto jsme se nakonec domluvili (nikdo mě do ničeho nenutil), že porod uspíšíme „píchnutím vody“. Mohli jsme počkat ještě pár dní a „nezasahovat“, ale to už mohla být voda zkalená a miminko nenávratně poškozené, protože se potvrdilo, že byl Matýsek v tu dobu už opravdu nemocný. Všechny rizikové faktory byly negativní, nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo dojít ke komplikacím – a přesto k nim došlo, nikdo neví proč. Matýsek onemocněl už v bříšku, čili průběh a vedení porodu mu nemoc nezpůsobili. Po píchnutí vody trvaly samotné kontrakce jen 3 hodiny, sama jsem nechápala, proč jsem tak vyčerpaná a vypadám, jako bych rodila dva dny. Po porodu Matýsek špatně dýchal, všimla jsem si toho, už když mi ho přikládali na prsa a byla jsem vděčná, že se ho ujali. V dokumentu to vypadalo, že jsem miminko chladně přenechala cizím lidem, pro mě ale v tu chvíli bylo důležité, že se o něj postarají a zkontrolují ho, když sama vidím, že se mu nedaří dobře. Po šití na mě dolehl adrenalin, celé tělo mi vypovědělo službu a já se třásla tak, že jsem se bála, že spadnu z postele. Byla jsem ráda, že se o Matýska střídá manžel s Radkou, já jsem to celé prožívala jakoby v mlze a věděla jsem, že bych ho na prsou neudržela. Slyšela jsem, jak Matýsek pláče, říká se tomu grunting – jde o takový zvláštní druh žalostného sténání, které se u zdravých dětí nevyskytuje. Kolegové z pediatrie si toho samozřejmě všimli také, miminko převzali, udělali odběry a velmi brzo tak odhalili začínající infekci. Příčinu se odhalit nepodařilo. Pokud se začne s léčbou pozdě a nezahrne se veškeré předpokládané spektrum bakterií, můžou být následky velmi tragické. Jsem kolegům nesmírně vděčná, že nic nepodcenili. A o tom, jak to dopadlo, se dozvíte v příštím díle.