Konečník u narozeného dítěte

Na rozdíl od ostatních maminek je historie mé holčičky stará už 35 let. Po celou dobu těhotenství mě lékaři ubezpečovali, že je vše v pořádku. Po porodu mě čekal šok, když mi oznámili, že dítě musí převést druhý den po porodu do Prahy, že nemá konečník. Je to 35 let a od té doby možnosti řešení jsou zcela jiné. Tehdy jí operoval v nemocnici na Bulovce pan doktor Chromčák. Dnes musím říci, že to byl pan lékař. Na operačním sálu byla několik hodin. Díky perfektní práci operačního týmu nebyla nutná další operace. Já byla na malou hodně tvrdá, pětkrát denně masáže konečníku, řvala jak pavián (to by řval určitě každý)),neustálé řešení tvrdé stolice, dostávali jsme speciální sirup. Já nepolevila. Masáže a masáže. Cvičení, masáže, cvičení. Když jí bylo pět let, byli jsme na dovolené a tam jí rozbolelo bříško, tak raději k doktorovi. Když paní doktorka zjistila, co a jak, tak mě požádala, zda se může na konečník podívat. Uvedla, že má pacienta - pětiletého chlapečka po několika operacích a stále musí mít vývod. Moje holčička měla u konečníku jizvu pouze dva centimetry. Zkrátka uměle vytvořený konečník jsem naučila pracovat. Dnes má dcera sama holčičku, ale pro jistotu rodila císařem.