Re: Průzkum k opuštění domácího násilníka

Já.
Po nočním psychu s exmaželem jsem počkala až usne , opatrně se vplížila do ložnice, kam se zavřel s 14ti denní dcerou, protože "se rozhodl, že nejsem dobrá matka, neboť dítě se vzbudila 2x za noc a v noci pláče..." on to prý umí líp. zamknul mě na balkoně, tam jsem si vyšperhákovala zámek, vzala dvoutýdenní dítě opatrně do deky a utíkala z bytu do telefonní budkk. Před tím mi totiž rozmlátil telefon, abych náhodou nevolala policvjaty. Naši přijeli asi o půl páté ráno, já celou dobu seděl as miminem před barákem. Naštěstíi byl červen a bylo teplo.
Nějaký vykázání tehdy vůbec nebylo, policajkti na zavolání udělali "bububu pane, vy j nesmíte mlátit" a odešli.Samozřejmě to tehdy "moc pomohlo"
Nikdy mu nikdo nic neudělal, neměla jsem důkazy, jen modřiny a on neustále opakoval, že "přece není debil, aby mlátil ženskou", bohužel, prý já jsem hysterická
Bylo to zajímavé. Od té doby mám o naší justici své mínění. Za 12 let se k lepšímu nezměnilo, nopak mi tahjani ce o rodinu a výživné připadají jako státem sám sobě dobře placenej kšeft.
Oni sice papírově vyřknou že někdo musí platit, ale fyzicky nezmůžou nic. A doplácíme na to zase my, obyčejný lidi.