Příznaky autismu/PAS

Máme rodinné známé, kteří mají 4-letého chlapečka, říkejme mu třeba Tádík. Narodil se s centrální svalovou hypotonií a VVV nožiček, cvičili Vojtovu metodu, jeho motorický vývoj byl opožděný (např. chodit začal až ve 2 letech). Čím je starší, tím víc mám pocit, že by mohl mít některý z autistických rysů. Má opožděný vývoj řeči, nyní ve 4 letech mluví tak víceméně pro sebe, není mu moc rozumět, resp. občas jsou mu rozumět jednotlivá slova (kamion, autobus...), ale nevím, jestli dá dohromady celou větu. Řeč nepoužívá ke komunikaci s ostatními, neřekne si, co by potřeboval. Nemá zájem o hru s ostatními dětmi, okolo nich jen tak "vlaje", ale do společné hry se nezapojí. Je ale velmi kontaktní, jednak s rodiči a jednak i s cizími dětmi, chtěl by je objímat a dávat jim pusinky (otec Tádíka to komentuje slovy, že ostatní děti jsou agresivní, když se jej snaží odstrčit, protože se jim to nelíbí. Vztaženo i na naše vlastní děti, kterým tento kontakt s Tádíkem příjemný moc není). Má také problémy se sebeobsluhou, donedávna byl plně krmen, nyní se nají sám jen částečně, stále jej musí dokrmovat. Do 4 let měl plínky celodenně, nyní už si sám zvládne sednout na nočník. Co jsem tak vypozorovala, tak na příkazy reaguje omezeně (pro příklad - můj syn, který má 3,5 roku, takže mám srovnání s podobně starými dětmi, si chtěl půjčit Tádíkovo odrážedlo. Tak jsem synovi řekla, ať Tádíka hezky poprosí, jestli si ho může půjčit. Syn ukázkově poprosil a čekal, co Tádík. Tádík si začal cosi povídat, zachytila jsem jen "motorka", jezdil s odrážedlem sem tam, ale na synovi prosby nijak nereagoval. Tádíkova maminka mu několikrát zopakovala, ať teda synovi řekne, že si ho může půjčit, na což on nereagoval vůbec. Pak už zvýšila hlas a nakonec mu i dala na zadek, nicméně bez efektu, Tádík se akorát rozplakal).
Všimla jsem si, že když se mu něco líbí, tak třepe rukama (někde jsem četla, že to bývá pro autisty typické).
Nechodí do školky, takže nemá moc sociálních kontaktů, ale já mám pocit, že jeho chování "není úplně normální" vzhledem k věku. Tádíkovi rodiče si tu jeho jinakost asi moc nepřipouštějí, hlavně tatínek to bagatelizuje slovy, že "on je jenom línej".
Zajímalo by mě, jestli je nějaké "nebezpečí z prodlení", jestli má autista větší šanci se zařadit do normálního života, když se s ním začne pracovat co nejdřív?
Rodiče mu budou nyní podávat přihlášku do MŠ, ale podle mého názoru vůbec nebude docházku tam zvládat (je fixovaný na rodiče, nikdy ho nikdo jiný nehlídal), vázne sebeobsluha i možnost se s ním domluvit.
Nechci to samozřejmě řešit za rodiče, jen by mě zajímal názor maminek autistických dětí.
Děkuji