Mám vzdát kojení?
Ahoj, mám holčičku které bude pět měsíců (za týden a něco) a máme problém s kojením. Je to moje první mimčo, budu ráda za názory zkušenějších mamin... Ale tedy nějak popořádku - malá se narodila v termínu, s běžnou váhou, žádný problém. Já jsem taky zdravá. Kojení od počátku v pohodě- krásné přisávání, nic problematického. Přibírání prvních šest neděl perfektní, pak se to nějak zadrhlo a začala přibírat celkem pomalu, nicméně není nutné každé dítě rvát do tabulek, je jinak velmi šikovná a vývoj jde kupředu:) S kojením nebylo nic v nepořádku. Ale zhruba tak před necelými dvěma týdny se to nějak pokazilo. Malá mi během kojení pořád koukala okolo, pouštěla se, zkoumala potah na sedačce, sledovala stěny.. prostě všechno zajímavější než kojení. Hladem neplakala, jen si tak bloumala, a já jsem si to špatně vyložila- že má prostě dost, a že si jen tak zvědavě kouká, ona je velký průzkumník. Tak po týdnu tohoto chování, kdy už začínala být i nevrlá a ještě jsme šly zrovna k doktorce (tam se ukázal naprosto tristní váhový přírůstek, tedy spíše nepřírůstek- 30 g za dva týdny), mi konečně došlo co se děje- že má málo mléka, že jí to neteče. Do té doby mě to prostě nenapadlo, protože jsem celé těhotenství, porod i péči o malou včetně kojení měla na pohodu... Nasadila jsem polední příkrm (teď od pátku)a začaly jsme bojovat o kojení. S laktační poradkyní jsme to taky konzultovaly. Beru homeopatika, často přikládám, nahřívám, střídám.. všechny tyhle věci. Tak dvě z deseti kojení bych označila jako celkem normální. U ostatních prcek třikrát lokne, pustí se, zabrečí, přisaje se, třikrát lokne.. a takhle až do zblbnutí. Vypije teď takto asi tak dvě třetiny toho, co by bylo záhodno vypít. Plus teda má ten zeleninový příkrm. Takže nějakou chvíli takhle může fungovat, ale ty boje u kojení jsou teda hrozný. To je program fakt pomalu na celý den, výsledky zatím moc nejsou.. kolik času tomu mám dát? fakt je mi líto, jak prďola vyvádí.. laktační poradkyně samozřejmě bude radit bojovat o kojení dokud to alespoň trochu půjde, že to je pro miminko to nejlepší a tak dále- však já vím. Ale za tu cenu? Že spolu bojujeme pomalu každé kojení, dítě místo příjemného kontaktu s mámou vede bitvu a je uplakané.. stojí to za to? Je šance, že se to zase chytne a budu kojit úplně normálně, i bez nějakého zvláštního režimu (přikládání po hodině a půl atd.)? Měl jste to někdo taky tak, srovnalo se to? Mě nejde o moje pohodlí (jasně že mi to taky leze na nervy, ale důvod přestat tohle pro mne není), ale o to, že nevím, jestli by nebylo lepší dát usměvavému miminku flašku sunaru, kterou si spokojeně vycucne, a pak se pomazlit.. než furt takto bojovat.. dítě sice s mateřským mlékem v břiše, ale uplakané a opravdu nešťastné. V noci bojujeme často taky, pak nemůže usnout, pláče. To nebývalo, je to jinak opravdu zlatá holčička- zvědavá, šikovná, dobře naladěná. Nějaké noční pláče předtím vůbec nebyly, byla v pohodě.. přes den taky zlatíčko. Zato teď je i přes den o poznání nervóznější. Kolik času tomu ještě mám dát? Nebo to řešit nějak kompromisně (jak)? díky!
Odpovědět