Re: Jak končí románky?

Zefýr,

já nad životem občas takhle fakt přemýšlím. Jestli existuje paralelní vesmír, v němž jsem se svou minulou láskou (která mi po rozchodu občas psala nebo občas volala ještě 15 let po rozchodu), jestli v jiném jsem zelená vdova příp. zlatokopka, jejíž jedinou starostí je obléknout se podle poslední módy a zdobit svého partnera (jak mně by se občas líbilo fakt nemít vůbec žádné starosti), v jiném vesmíru zase zapšklá stará panna bez dětí i bez smysluplné práce (jako trest za to, že si nevážím toho, co mám), v dalším jsem někde na slunném ostrově a neřeším vůbec nic (= a o co, že se nemusím honit a mít jen práci, domácnost, zlobivé děti a cítit se jako křeček v bubnu), atd.
Provedla jsem nějakou volbu, občas s ní nejsem spokojená (ale kvůli dětem a psychickým a finančním důsledkům měnit nehodlám). Občas, zvlášť večer, když jsem unavená, bych byla ráda za kouzlo "Obliviate" a za tlačítko "Are you sure to quit the game? - Yes".
Možná právě proto, že jsem v životě zažila poblouznění smyslů, ale i čistě racionální volbu, že jsem v blízké rodině i okolí viděla vztahy různých typů od celoživotního vztahu dvou spolu ne moc šťastných lidí svázaných konvencemi a očekáváními druhých až po 5x rozvedenou ženu zakotvivší nakonec na léta letoucí s jedním mužem (a vypadá to, že spolu v lásce dožijí), se snažím nevidět vztahy černobíle.
Pro spoustu lidí jsem a budu divná. Pohorší mě čtyři gramatické chyby v jedné větě. Letitá tajná láska ne. A dokonce ani dobře ututlané (a tedy neubližující) cizoložství ne.