Re: Výroky maminek

No ale zase si nemyslím, že by bylo děcko ohroženo na vývoji jen proto, že mu rodiče domů nekoupí nějaké patlanice.
Každé děcko má jiné vlohy, každý rodič jiné preference.
Já mám třeba děti skoro o jedno desetiletí, takže když to tak počítám, tak už 16 let v kuse čtu někomu večer před spaním. Už 13 let v kuse s někým hraju společenské hry. A troufám si tvrdit, že nikdo se nenahrál tolik her s dětmi jako já!
Moje některé kamarádky to nedělají - děti chodí spát samy na příkaz, přesto si nemyslím, že by trpěly ( ty děti).
Prostě každý dělá, co může a umí, ne?
Naše děcka jsou na hudbu, dělají sporty, od 5 let lyžují, bruslí ( u nás se jezdí bruslit od školy s družinou od 1. třídy). Naše malá v 8 letech uplave minimálně 300 m v kuse ( v přehradě). Když si chtějí něco tvořit, tak mohou. Kupujeme spíš gumičky, šperky ( výrobu - upekly jsme si pěkné náušnice), šijeme. Plánujeme pletení, vyšívání.
Když malá chce, tak si vezme tempery po bráchovi. Ale když asi malovat neumím, tak mě cíleně nenapadne jít do papírnictví koupit malování. V našem podání jsou a budou zvířátka vždycky jen krabičky s nožičkama
Syna by tvořit ani nenapadlo - nebaví, nesnáší. I když jednu dobu maloval pěkné mapy a středověké hrady.
On už si to člověk ani moc nepamatuje - no holt mu bude na jaře už 18 let...
Ale co vím, tak jsme hodně stavěli dle plánků a návodů - modely lodí, sbíral Lego bionicle, lepil si letadla.
Ale v tomhle jsem docela vděčná za školku a školu, že tvořily a vyráběly tam. Já na to nemám vlohy ani nápady...