Re: Dědí se uklízecí obsese?

Rekla bych, ze to bude spis tim, ze clovek se uci napodobou a pokud vidi doma ukliziveho cloveka, tak nejak si to osvoji jako normu.
Na druhou stranu existuji i takovi chaotici, ze pres veskerou napodobu nejsou schopni docilit uklizeneho vysledku. Vidim to u moji mamy, babicka byla velmi organizovana, ne chorobne, ale proste zvladala levou zadni domacnost, vcasnou pripravu jidla, veci mela promyslene dopredu. Mama naopak, je chaotik, veci vytahane a rozlozene vsude po byte, jidlo se zacne delat ve chvili, kdyz je uz hlad...Z detsvi si vybavuju, jak jsme se celkem casto chystali tak dlouho ven /ona se mnou a brachou v kocare/, ze uz najednou byla tma a tak jsme nikam nesli Mama to ale vychytala tim, ze si vybrala manzela, kterej byl organizovanej a zaroven nedelal problem z toho, ze neco musi udelat sam, pokud to chce mit, takze bezne bylo doma uklizeno, uvareno.
To, ze je to ale zasluha taty jsem si uvedomila az o hodne pozdeji, kdyz tata zil vzdy na cele leto sam na chalupe a tam byla radost prijet - chalupa jak klicka, zahrada kvetla, na stole cerstve jidlo a v troube buchty Kdyz tata umrel, chalupa se velmi rychle premenila na totalni curbes, dokud jsem to nevzala do ruky ja a nedala tomu zase rad.
No a ja jsem nekde uprostred toho - mam rada kolem sebe poradek, veci maji sve misto, ale na druhou stranu to nemusim nutne delat ja, klidne to prenecham uklizecce a vcasne zajisteni stravy restauracim. KDyz jsem bydlela doma, nijak moc jsem neuklizela, ale ve svem pak jo, bordel kole mne mi vadi a jeste vic premira veci - nesnasim pobyt v predekorovanych domacnostech, kde je vsude plno pracholapu, nemuzu v tom dejchat.