Re: Na co jste opravdu hrdé u svých dětí, čím by jste se rády chlubily?

U nejstaršího považuju za nej, že se neuvěřitelně změnil, z těžkýho introverta, který vlastně nevěděl, kam a co tam, se stal téměř společenský tvor, který umí mluvit ve spoelčnosti, umí se prezentovat, navíc má co o sobě už říct, má cíl, za kterým jde a dělá pro to opravdu maximum a má odvahu do toho jít, věří si. Navíc si dokáže svoje neúspěchy nebrat tragicky, nehroutí se z maličkostí jako dřív. Na svůj věk mi připadá snad až moc dopělý :) Je zodpovědný, prostě myslím, že už se neztratí

mladší je hodně úspěšný ve škole a soutěžích, přitom se dokáže zastat i ostatních, do kterých by mu vlastně nic nemuselo být, dá najevo svůj názor, přitom to dokáže slušně, neurážlivě, a sand to i k něčemu povede. Taky má svj cíl a dělá pro to všechno, co může, zatím samozřejmě nempže moc, ale už maká na svým cíli třetím rokem, což je v tomto věku dost, tím cílem je studium po gymplu

nejmladší je naprosto neskutečně jiný, než když k nám přišel, je to normální kluk, je slušný, všichni v okolí ho chválí za jeho chování (jen já doma občas trpím a školu jsme museli změnit), dokázal se vypořádat s těžkou minulostí - samozřejmě uvidím, co s tím vším udělá ještě puberta, ta bude asi náročná, ale zatím to zvládá výborně

a všichni tři jsou moc fajn, jsou rádi sůpolu a s náma, před chvikou jsme dohráli hru - všech 5, celá rodina pohromadě, to v tomto věku taky už není samozřejmost, a my jsme dnes hráli dvě hry, každou hodinu, kromě toho udělali všechno, co jsme po nich chtěla (převážně úklid, abych já mohla vařit), mají hotový povinnosti do školy, prostě taková pohoda a klid, užívám si to