Re: já zase myslím na Elisku Junkovou
Vzdyt ja nervuju taky, kazdej mame svoje limity a tyhle, co mi byly tak necekane podarovany me nekdy vecer drti jak mlynsky kameny. Jenze co s tim jeden nadela, musim se spolihat na svuj pud sebezachovy. A priznala jsem si i tu druhou moznost, jinak bych musela zesilet strachy. Ze muzu umrit. A ze jsem nahraditelna. Ale v planu je zvladnout to. Demotivujici a vysilujici je to cekani a nejistota.
Odpovědět