lenivíme? Nebo je to tu už moc předvídatelné?

Např. v diskusi o naději na dožití žen a mužů vznikla taková zajímavá poddiskuse o pachtění se za zážitky, o tom, že nás o semílá a že Madedivi nejsou žádný terno ....



Chtěla jsem založita diskusi "zážitky versus zkušenosti", kde jsem chtěla nadhodit téma, že frustraci z nedostatku zážitků či úvavu z pachtění se za zážitky a kolotoč jejich konzumace by mohla pomoci vyřešit změna perpektivy, kdy budeme nahlížet, co se se nám dějě, či to, co si sami více či méně v dobrém i špatném i neutrálním způsobujeme, jako na zkušenosti, životní zkušenosti všeho druhu, které nabývají hodnoty, jsou -li reflektované - v takovém případě je obroskou životní zkušeností i dloihá etapa rutiny a "nudy" bez zážitků, kdy prostě skoro nic nemůžeme - třeba proto, že jsem upoutáni péči o někoho, nebo nemáme finance, čas, energii, zkušenost a sebezkušenost ----chtěla jsem to tochu rozvést, ale pak jsem to vzdala - z části z lenosti a z části protože jsem si myslela, že už vím, jak někueré nicky budou reagovat

kolikrát jsem jdu , přečetla bych si zajímavou dikusi, zapojila se, ale poslední dobou je ani víc diskusí nezaloženo než založeno