Re: Rodiče geniálních dětí

"Taky jsem asi týden mluvila o tom, že nejstarší dcera napsala nejlepší písemku ze třídy, prostě proto, že jsem z toho měla strašnou radost, po těch x měsících trénování té pitomé násobilky. Vůbec mě nenapadlo, že tím někoho můžu popouzet."

Lenko, tak to jsme dve.

Tohle napr. Kudlu desne popouzi, co se tyce mne. A mne zas desne bavi, ze vim, jak na to nalitne, a se o tom pri jakekoli prilezitosti opakovane zminit, davat to jako priklad, kdyz... a podobne, protoze mi to pripada hodne k smichu. Moji znami tady ani nevedi, kolik deti mam a co kdyz tak delaj, uspesny deti mame totiz vsichni. S jinyma se nestykam, je to ztrata casu (=zde sarkasmus, Kudlka to urcite opet rozvine)."

Eudo,

já moc nechápu, co tě na tom tak "děsně baví".

To je přesná ilustrace podstaty této diskuse - z tebe mám totiž dojem, že to není jen o tom, že jsi ráda, že máš chytré a úspěšné děti (kdo by nebyl, a sdělení této skutečnosti mi opravdu nevadí a světe div se, jsem schopna se s tím člověkem i z toho potěšit), ale že kdovíproč zdůrazňuješ něco, z čeho mám pocit "na rozdíl od vás" a "nesaháte mi/mým dětem/mý nový zemi ani po kotníky".

Uznávám, že se můžu mýlit ve výkladu toho, jak to vlastně myslíš, ale všimla jsem si toho u tebe už několikrát, a je to přesně to, co mi vadí (a přístup, kterej stál u zrodu této diskuse, tedy ne přímo ten tvůj, ale obecně).

Také to může být myšleno ironicky, ale v tom případě je to ironie, kterou fakt moc nepobírám. Nemyslím si, že bych byla závistivec, kterej nepřeje jinejm lidem nebo jejich dětem úspěch, ale ty jsi pro mě téměř dokonalou ilustrací toho případu z úvodního příspěvku, kdy tomu člověku nestačí KONSTATOVAT, že je něco dobrý, ale cítí potřebu těm ostatním kromě toho ještě navíc "vpálit", že ta JEHO tráva je šťavnatější, zelenější a vůbec mnohem lepší, než ten druhej bude kdy mít. Což mi hlava moc nebere, proč právě tohle má někdo potřebu dělat.