Re: Po samovolném potratu v 8. tt

Sasi, je mi to moc lito!!!
Ony ty reci, ze priroda vedela co dela... no jo, no, to rozumem clovek taky vi, ze jo. Ale jak to vysvetlit citum... Nic jim nevysvetluj. Plakej, smutni, prozij si to, a hlavne neobvinuj se za to, ze citis smutek, prazdno, ztratu, ze prece "o nic neslo", "je to bezne", "vzdyt to bylo brzo, to jeste ani nebylo miminko" atd. atd. atd. Bude lip, uvidis. Ted neni, ale bude. Citis-li to tak, tak to prozij a neblokuj to v sobe, ono prijde smireni. Kazdym dalsim dnem, tydnem bude lip. Ale je mozne, ze ten andilek tam nekde nahore uz proste navzdy bude v tobe, spousta zen to tak ma (i ja, a spousta zen to naopak vubec tak neproziva, otrepe se a bere to jako beznou vec, na kterou v podstate zapomenou). Dodnes to vnimam, ze mam "x a pul deti", nevim, jak to vysvetlit, proste mam x deti a jednu dusicku nekde.
Me tenkrat dva doktori nezavisle na sobe rekli, ze pri "bezproblemovem" potratu v tomto stadiu tehotenstvi neni proc cekat a davat si pauzu. Nechala bych to plynout, jak tu uz nekdo psal - nehrotit to, nepocitat "snazeni, pokusy" atd., ale myslim, ze ani neni nutne x mesicu se nejak chranit pred otehotnenim. Drzim palce a at je brzy lip!