Výlety, čundry a chození po soukromých pozemcích

Ahojte, řeším aktuálně takové téma, a dost mi to vrtá hlavou. Ráda chodím s dětmi do přírody, na výlety... učíme se tam, děti se proběhnou, poznáváme rostliny a živočichy... Uvažuji i o spaní pod širákem, stanování... Ale přímo nesnáším různé kempy a jiná taková veřejná místa, kde je často hlava na hlavě... Máme rádi klid, ticho, soukromí... Včera jsem se však dozvěděla takovou věc - a fakt se za sebe úplně stydím, že jsem to doteď nevěděla a vlastně celý život porušovala zákony - že veškeré louky, pole atd. i když nejsou oplocené či jinak označené, pokud patří soukromému majiteli (fyzické osobě), nejsou volně přístupné, nesmí se přes ně bez souhlasu majitele ani projít (natož tam nocovat)... Volný průchod je dovolen pouze přes pozemky ve vlastnictví obce či právnické osoby... Ale co je soukromé a co např. v majetku obce, to jaksi při pohledu na krajinu nezjistím... Takže vlastně když chci na výlet, na čundr... tak jedině katastrální mapou v ruce???? Dělá to někdo z vás? Koukala jsem do katastru, a zjistila, že 90% veškerých luk atd. v celém širém okolí našeho bydliště jsou soukromé pozemky. Ani jeden není nijak označený, vůbec jsem to doteď netušila, normálně tudy chodila?!?! Takže už žádné běhání po louce s atlasem bylin, lehání si na ní a sledování oblohy, válení sudů, bloudění kukuřicí...? Jenomže v okolí bydliště je to ještě v poho, to se dá ještě docela snadno zjistit, čí co je a domluvit se s majiteli (i když teda u nás je to pořádná džungle a často je jedna jediná louka rozdělená neviditelnou čárou na "soukromý pozemek" a "obecní pozemek" a teď kam šlápnout ještě smím, kam už ne...?) Ale co třeba na nějakém vyloženě dlouhém, celodenním (nebo dokonce vícedenním) výletě, čundru... někde na druhé straně republiky...? To si mám před každou takovou cestou detailně nastudovat katastrální mapu??? Nebo ji nosit rovnou s sebou? Jak to děláte vy? Upozorňuje, že zcela respektuji soukromé vlastnictví a když je něco oplocené, nebo alespoň označené cedulkou "soukromý pozemek", ani by mě nenapadlo tam lézt, ale když něco nijak označené není, beru to prostě jako krajinu, celé dětství jsem takhle žila - běhala po loukách, hrála s partou různé hry, zkracovala si cestu přes pole, spala pod širákem atp., je pro mě prostě úplně nepředstavitelné najednou úplně změnit své myšlení, chodit jak blbeček jen po cestách (a i u těch si zjišťovat, jestli jsou veřejné, nebo součástí nějakého soukromého pozemku) a nemoct si s dětmi třeba jenom natrhat kytičky na louce, či sbírat byliny na čaj... aniž bych se předem nezeptala majitele - kterého ani neznám a ani nevím kde ho mám hledat... Natož někde uprostřed divočiny. Chápu že louka je jeho, ale jak já to mám vědět? Přece nemůžu dopředu naprosto přesně naplánovat, kudy půjdeme, kam dojdeme, kde budeme muset přespat... Abych si mohla předem všechno domluvit s majiteli, příp. podle mapy zjistit, co je v majetku obce a chodit jen tudy... Nepřipadá vám to také na hlavu? Nebo jsem divná jen já? Proč prostě neexistuje zákon, který by majitelům přikazoval si své pozemky označit, abych se v té džungli alespoň vyznala a mohla v klidu s dětmi chodit na výlety, aniž bych se musela obávat, že někomu lezu přes pozemek? Kdybych chodila jen sama (příp. s manželem), tak to neřeším, protože mi to všechno přijde tak absurdní, že tyhle zákony prostě odmítám dodržovat... ale s dětmi už si tohle jaksi netroufnu... Jaký je váš názor, jak to děláte? Děkuji.