Re: Co s nima?

Lenko, hoď to za hlavu. Tipy tady padly docela dobrý, tak si z toho vyber. Kousavost je zdejší specialita, ale někdy člověka probere

Já mám jenom jedno dítě, ale od malička si umí hrát i sama a vymýšlet hry. Teď jsme se vrátili z dovolené. Bylo vedro, tak jsme se věčně váleli u moře. Všude hromada lidí a dětí. Musím říct, že mi nic nevadilo tak, jako když dva dědečkové neustále dělali program vnoučatům. Nemohla jsem se vůbec soustředit na knížku. Oni s sebou měli (každý) tři vnoučata, která si mohla krásně hrát sama, ale pořád bylo slyšet: grrrrr já jsem velryba, zavři pusu, kdo chytí tu láhev, teď Martin, teď Adélka, ha ha ha to je legrace, to si to užíváme, co?..... Bylo to strašný. Fakt strašný. A všechno vlastně dvakkrát, protože takoví tam byli dva. Nejhezčí chvíle byla, když odešli na oběd nebo někam dál. A když neřvali dědečkové, tak řvaly děti: dědóóó pojď mě hodit, ne né teď jsem měla být já, vezmi mě na záda...

Naše dcera si na dovolené pokaždé našla kamaráda nebo kamarádku. Teď už bereme neteř a synovce, takže nemá potřebu se seznamovat, ale blbnou spolu. Samozřejmě si s nimi hraju i já, když jdu do vody, ale tamty děti nebyly ve vodě bez dědečka snad ani minutu. V apartmánu si třeba dáme nějakou hru, ale jinak si zase hrají sami. Mě to prostě hlava nebrala. Pokud to takhle mají ty děti od malička, pak chápu, že se musí udělat nějaký program, protože si prostě sami vystačit neumí. Mě by to ovšem zahubilo. Nic ve zlém. Každý svého štěstí strujcem.