Re: Máte zkušenost s duševní chorobou v rodině?

u nás to byla bipolárka, kterou jsme "odhalili" až my s mou ženou, coby nové "snachy" nemocné. S nemocnou, což je matka otce našich dětí jsme se seznámily až po narození dvojčat a od počátku byla naše setkání hodně zvláštní, ale podezření na tuto nemoc jsme pojaly až po narození mladšího syna. Když se narodil mladší syn, začala k nám pravidelně, cca 1x měsíčně přijíždět podívat se na vnuka. Bylo to, jakoby pokaždé přijela jiná osoba, někdy byla veselá, hovorná, ale tíhla v hovoru jen k jedné z nás(pokaždé k jiné z nás dvou), druhou jakoby po straně pomlouvala a litovala tu, na kterou se navázala, že jí druhá z nás málo v péči o dítě, domácnost, vydělávání peněz pomáhá. Příště se role prohodily, my o tom se ženou samozřejmě vždy po návštěvě mluvily a tím přišly na to, že se role střídají. Jindy zase přijela, celý den nepromluvila ani slovo, seděla, zírala, dítě nechtěla pochovat, nejedla, nepila to celé třeba 8 hodin. Po cca 1/2 roce jsme o tom promluvily s jejím synem s tím, že pokud se nenechá vyšetřit psychiatrem, nebudeme ochotné v budoucnu posílat syna k nim (na druhý konec republiky)např. na prázdniny, prostě si nepřejeme, aby zůstával s babičkou bez otcovy přítomnosti. Přitom její syn celou věc zlehčoval s tím, že "máma je psycho co ji znám, to je normální" no nebylo. K vyšetření nakonec došlo a výsledkem byla diagnóza bipolární porucha. Začala užívat léky a její fungování v rodině i v práci se o 100% zlepšilo, chodí normálně do práce, vnuk k ní jezdí na prázdniny a i víkendy a mají spolu velmi pěkný a úzký vztah.