Re: Jak moc s dětmi riskujete?

S dětma se riskovalo i dřív, nebo se děcka nechávaly a riskovaly samy. Viz i dobový filmy, třeba Lišáci, Myšáci a Šibeničák. Dneska zase máme určitej moderní kontext, kterej vygeneroval nový rizikový faktory. Nedělaj to tak ani zdaleka všichni, samozřejmě. Ale jsou takový.

1. Zážitkovost. Tam už jsme byli, tohle už jsme dělali, chceme zkusit něco novýho. Nabídka zábavy je oproti mýmu dětství nesmírně široká. Novost, neotřelost se snadno stane klíčovou hodnotou, stejně snadno se pak po nějaký době setře vnímání rizikovosti různejch forem zábavy.

2. Rodina jede. Víc se jezdí v rodinnejch skupinkách, rodina je základní jednotka, na rodinu bejvá usměrněná i reklama, za zážitkama pak často jezdí skupinka skládající se z mrňat, větších dětí a dospělejch. Dřív bylo víc aktivit, který „nebyly pro děti.“ Svůj vliv měl určitě i systém „Apalucha“. Adrenalinový zážitky bejvaly vyhrazený převážně chlapům, ti jezdili v partách, děti nechávali ženám doma. Nebo jezdily party mladejch, bezdětných. I dřív se tahaly děti na vejlety, který na ně byly moc náročný, ale šlo spíš o únavu – vylízt na Praděd a zpátky.

3. Rada levná, rada nechtěná. Vyhledat si na netu tip na zážitek je snadný, snadný je všechno naplánovat a zdánlivě i uskutečnit. Na netu jsou krásný fotky, hezký popisy, případně i nějaký ty varování. Z očí do očí, od úst k ústům dá ale člověk na varování mnohem víc. Psaný varování platí míň, dá se přeskočit, ale ani přečtený nemá takovej účinek jako nahlas vyslovený. V duchu se to snadno tak nějak odklikne jako souhlas s použitím cookies. Nakonec: nezabloudím, mám džípíesku, kdyžtak si zavolám, mám mobil = můžu bejt víc nad věcí než kdysi se stovkou mapou, která nutila víc k vnímání prostředí kolem sebe.

4. Fotím, tedy jsem. Všímal jsem si už kdysi dávno, dávno před internetem lidí, co dovolenou a vejlety neprožívali. Místo toho fotili a ty okamžiky prožívali vlastně až zpětně, při prohlížení, ideálně, když ulovili ubohou oběť, který hodili do klína album a vykládali, kde byli. Pokrok v IT to všechno usnadnil. Nejde v první řadě o nešťastníky, který spadnou ze skály ve snaze ulovit super selfíčko. Spíš se celkem snadno dá mentálně najet na systém „to dáme“: vidina, postnutí novýho alba a novejch lajků může bejt pravidelná sladká odměna - mentální čokoládka.