Re: Dnešní pečení aneb katastrofa

jééé, teď jsi mi připomněla - posledních pár let se snažím na Vánoce upéct nějaký nový druh cukroví a když je všeobecně kladně přijat, tak ho zařazuji do repertoáru.

No a letos jsem zkusila minimarokánky s tím, že to bude rychlovka a aspoň půjdu brzy spát. Asi 2 hodiny jsem, po uspání mrňavky strávila hledáním nej receptu - nakonec vybrala nějaký superzdravý z pohankové mouky.
Vymazila jsem ho 2 druhy lískáčů a vlašáků od mého taťky - takže superbio oříšky, mandličkama, do toho zlaté a obyč. rozinky, taky nakrájela brusinky - ty já miluju, třtinový cukr, vytvořila jsem kopečky, zplacatila je na plechu a šoupla to trouby.... no a když jsem se na to po chvíli podívala, myslela jsem, že mě trefí - na pečícím papíře bublala rozteklá placka přes celý plech......
v šoku jsem ten plech vyrvala z trouby a nevěřícně zírala, co se to stalo.... nedalo se na to vůbec sáhnout - jak tam karamelizoval ten cukr, bylo to úplně vřelé.. takže jsem milý plech vrazila na lodžii vychladnout a horečně přemýšlela, jak to zachránit.

Vymyslela jsem, že bych ty marokánky z toho třeba vykrájela, ovšem poté, co jsem to po zchladnutí ochutnala, bylo to divné a měkké, ovšem po krajích už to začínalo být křupavé a překvapivě chuťově zajímavé .... takže jsem to vrazila zas do trouby... a pekla dál s tím, že to přece hernajs nevyhodím, páč takových dobrých surovin, žeano.... po dopečení a vychladnutí jsem ale zjistila, že vykrájet to tedy nepůjde ani náhodou...takže jsem milý plát nalámala na kousky, které jsem polila rozpuštěnou tmavou čokoládou - o nejaké zdobení vlnkami vidličkou jsem si mohla nechat jenom zdát...
v tu chvíli už výroba mých "rychlých marokánek" trvala víc jak 4 hodiny, bylo skoro půl druhé ráno (když druhý den byl samo pracovní)....
zbylé malé úlomky (a tedy i větší) jsem v naprostém znechucení a naštvání sama na sebe naládovala do formy na biskupský chlebíček, polila zbylou čokoládou a vrazila do lednice....

Druhý den jsem měla na návštěvě kamarádku s dcerkami, takže jsem jí hned zatepla vyprávěla mou marokánkovou anabázi a předložila jí a holčickám ke kafi a čaji můj noční výsledek - do té doby jsem to neochutnala - no, byly naprosto luxusní, pominu-li ten tvar
a všechny jsem se olizovaly až za ušima - do vánoc jsem je dělala ještě 3x (i podle jiných receptů), z toho 1x do práce, vždycky se po nich jen zaprášilo