Re: Co dospělému synovi na památku?

libik, asi chápu
já zažívala zvláštní pocity, když jsem se probírala babiččinýma fotkama, abych si vybrala do té knížky... lidi na nich jsem osobně nikdy neviděla, bylo to trochu jako duchařská seance... a i když jsem koukala na babičku "mladší" než já, naháněla mi ta rozesmátá holka až trochu strach - takový ten pocit "jo holka, kdybys věděla, co vím já..." a v kombinaci trochu s tím, jako bych nahlížela klíčovou dírkou někam, kde nemám co pohledávat...
současné fotky, ale i fotky mých rodičů z jejich mládí ve mně kupodivu takové pocity nevyvolávají, tam mám pocit, že je to ok, tam je znám, tam jsem doma