Re: Omezení sportů

Tak samozřejmě, že se nerozhodne samo.
Problém je v tom, že později je prostě často pozdě.
Dceru jsem na gymnastiku při vedla ve 4 letech.
Syn sice sám hodně sportoval, jezdil na kole, hrál fotbal,ale nějak mě nenapadlo někam ho ho vodit. Pak viděl svou sestru na gymnastice. a vzpomněl si, že by chtě dělat klučičí gymnastiku, ale nejen rekreačně, chtěl to podobně jako jeho sestra.
Přivedla jsem ho do Vršovic, bylo mu osm, skoro devět.
A tam si ho sice prohlídli, ale přímo před ním řekli, že je pro ně už prostě starej.
Syn vyběhl na ulici, byl nepříčetnej, brečel, dlouho jsme ho nemohla dát dohromady. A vyčítal mi, že ho nemám ráda, že jeho sestru jsme na gymnastiku přivedla včas, že jsem ho tam taky měla vzít ve 4, proč jsem to neudělal,že chtěl prostě taky a teď už nemůže.
Trvalo měsíce, než s e s tím srovnal. Chodil pak aspoň na akrobacii,ale chtěl prostě tu gymnastiku.