Re: Cestování jen s manželem bez dětí

Stáňo,
uf, promiň, jen několik dojmů - opravdu jen DOJMŮ:
- zdá se mi, že se ti nechce přizpůsobovat manželovi....??? Na tom asi není nic divného, jenom bych nečekala ani od něj přizpůsobování se
- jestli jste spolu rádi, nebude problém ani posedět večer v hospodě, v dnešní době všemožných nealko nápojů......
- mmch tvé tempo a aktivita by mě strašně vyčerpávaly

A teď my:
Manžel byl vždy mnohem fyzicky zdatnější, a celkově výrazně zdravější. Nesnáší válecí dovolené, potřebuje chodit, teď po těch cca 2 - 3 letech od infarktu je to ještě výraznější (někdy mě pěkně štve), má rád přirodu, občas nějaké hezké město, ves. Ale větší města, světové metropole, muzea atd - ani omylem. Moc lidí.
Já mám ráda i přírodu, i civilizaci. Zdaleka toho neujdu tolik, co on. A potřebuju svoje válení se, s knihou, s nějakou prací.
O dovolených (máme jich málo, vlastně +- jen přes léto) si nějak vyjdeme vstříc. Onse snaží plánovat příčetné výlety. Občas si udělá sám nějaký výšlap, nebo jde pěšky třeba až do ubytování, nělde ho vyzvedneme atd. My se s dcerou třeba plácneme u vody. V tomhle je dobrý, že on nenárokuje a nevyčítá, že zrovna nejdeme někam s ním.
S čím bojuju já po tomhle létu - že neustálé výlety do přírody (byť krásná místa, sranda, dobré jídlo) mi prostě letos nepřinesly pocity odpočinku. Takovéto " jééé, to bylo super" a hezký pocit na duši. Asi mi hrozně chybělo prostě to koupání a slunění se, plus nějaký zážitek mimo to obvyklé. Bohužel.

U vás - pokud budete oba chtít, tak tu cestu najdete. Kompromisy, a k tomu občas nějaká sólo akce. Pokud spolu moc být nechcete, řešíte vlastně úplně jiný druh problému. A já věřím, že si bezdětnost budete užívat společně a rádi.