Re: Jak se dělá statistika úmrtí na/s COVIDem...realita těchto dnů

Já si teda taky z předCOVID doby na nic takového napamatuju... Vždycky naopak byla rakev nejdřív otevřená, nejbližší příbuzní měli možnosti přijít... a pak se sami rozhodovali, jestli ji nechají otevřenou i pro "ostatní" nebo ji nechají uzavřít...

U babičky jsme ji otevřenou měli, vypadala i po smrti moc krásně, tak pokojně... U dědy naopak jsme ho viděli jen my a nechali jsme ji zavřít, tam bohužel to utrpení posledních hodin bylo příliš vepsané...

I u jiných pohřbů, kde jsem nebyla nejbližší, jsem byla svědkem toho, jak "volají" nejbližší příbuzné k rozloučení se o samotě a pak to bylo tak i tak.

Nikdy jsem nebyla svědkem toho, že by pohřební služba s tím dělala nějaké potíže...

Teď jde nejspíš o to, že pro COVID+ bys musela přinést šaty a někdo by ho musel oblékat... Což už by mohlo asi být rizikové... Rovněž upravovat nebožtíka tak, aby byl hezký... Jinak samozřejmě nemá logiku, když jsi s ním třeba do poslední chvíle, proč by ti mělo víc ublížit vidět ho i po smrti...

Chápu, že ta hořkost a pachuť z toho zůstane. Těžko s tím cokoli dělat. Osobně bych počkala, podala případně za pár týdnů, ale spíš ne... Já těch pilulek ze zdravotnictví taky musela pár spolknout a vždycky jsem se stížností jen koketovala a vždycky se na to vyflákla nakonec. Jestli je to dobře nebo ne, to nevím, ale prostě co -- buď se omluvěj (ten lepší případ) nebo se budou vykrucovat nebo to totálně popřou a co z toho.