Re: Syn (11) hrozně zlobí a stupňuje se to

děcka v 5. a 6. tř. jsou nejdivočejší. Přichází puberta, ještě si nevědí rady s hormonální smrští. Začínají se zamilovávat, předvádějí se před svými objekty zájmu i před konkurenty. Snaží se zaujmout pro sebe atraktivní pozici ve smečce (třídě, fotbalovém mužstvu...).
Když s ním dříve nebyly problémy, dala bych mu k narozeninám "amnestii". Dovolila bych mu sport, ať se vybije. Televizi v určitém časovém rozpětí a klidně bych mu půjčovala i mobil. Promluvila bych s ním, že je velký kluk, že věřím, že už se ponaučil, že chápu, že občas nějaké srandy nedomyslí a pak z toho je problém, přestože nechtěl nikomu ublížit a být zlý. Že mě mrzí, že dostal nářez, ale že opravdu nesnáším lhaní. Když na něj křičím, nedělám to, protože mě baví mu kázat a být na něj zlá, ale protože mi rupnou nervy, protože ho mám moc ráda a bojím se, že vyvede něco, co ho bude mrzet... Na taková kázání se mi osvědčilo využít cesty autem (ne celá rodina a dítě na pranýři, dělám to, když jedeme ve dvou). Dítě nikam neuteče, je nuceno sedět a poslouchat.
Problém ve škole (šprajc se psaním písemek) mi napadlo, že s přicházející pubertou si připadá méněcenný, když nedokáže psát bez chyb, že pak vypadá hloupě před spolužáky. Já bych takového žáka, když by to šlo, zkoušela ústně, aspoň po přechodné období. Dělat cirkus při každé písemce by mě unavovalo.

Hlavně mu dejte na vědomí, že jste nad ním nezlomili hůl, to je pak jasné, že přijme proroctví a bude zlobit.