Re: Jak se vyrovnat s tím, že dělám všechno špatně?

Jo, rozhodně to pomůže.

Nehledíš pak jak tele na nová vrata, že je tvůj manžel nevěrnej.

Já, která na rozdíl asi tady od jiných vím, že je to vlastně úplně normální a že se to stává, tak bych jistě byla také nepříjemně překvapená, ale rozhodně bych se tu z toho nehroutila... Protože, promiň mi to, na světě je x horších věcí.

A ano, já mám projeté scénáře i na smrt partnera (můj otec umřel, když mě bylo 8 let, a můj muž je chlap po 50tce, čili moje osobní nastavení je takové, že vím, že se to stává, samozřejmě doufám, že se jako jiní muži v jeho rodině dožije 80ti, ale nebudu si namlouvat, že nemůže dostat infarkt, srazit ho auto nebo tak něco). A ano, i děti umírají, a já, která mám jen jedno, si to uvědomuji relativně dost často.

Počítám i se svou smrtí - mám šanon se vším včetně závěti, životní pojistky, pravidelně (byť ony si myslí, že je to ze srandy) holkám v práci přeříkávám, co by měly dělat (ona loni umřela moje kolegyně-kamarádka, o 3 roky starší, než já a já jsem po ní přebírala kancelář a dokončovala její práci, čili máme to (bohužel) zažité nejen teoreticky, ale i prakticky...).

Počítám i s tím, že zkrachuju, že se stane nějaký těžký průser v práci a třeba přijdu o licenci, dokonce i s tím, že mě zavřou Všechno možný jsem si v hlavě už někdy projela.

Jako, nebudu se přece tvářit, že se nikdy nestane žádnej průser.

A nevěru partnera, zvlášť, pokud se ji snažil utajit a přišla bych na to fakticky jen nějakým nedopatřením, považuju za skoro nejmenší problém...

Jako - jéžišmarja, zhroutil se mi svět, protože můj manžel, se kterým jsem 20 let, mi byl jednou nevěrný... ?? Jasně, zakladatelka je v akutní krizi, ale možná, kdyby ji během těch let občas napadlo, že se to může stát a přemýšlela si (z bezpečí teorie), co by jako dělala, tak má aspoň nějakou představu...