Re: Co si učitel může nebo nemůže dovolit k dětem.

Já myslím, že pro školu by nebyl problém mít pomůcky na VV, pokud by měla prostor na učebnu VV. Nebo aspoň pořádný kabinet vedle učebny, kam se děti na VV stěhují.

Bohužel většina českých škol nic takového nemá. Pak ta varianta, že si každý žák přenáší svůj kufřík se svými potřebami, je praktičtější, než že jeden učitel nosí všechny pomůcky pro všechny žáky do různých tříd. A nejde jen o nošení, ale i, a asi hlavně, o skladování. Tam je to také o tom, jak to v které škole a třídě vypadá. Na prvním stupni to ještě někdy jde, jedna skříňka na VV potřeby a je jedno, jestli je má každý v kufříku, nebo jsou v nějakých krabicích společné. Ale na druhém stupni je mnohem snazší najít prostor na pár kufříků (většinou ve třídě ta skříňka je), než tu místnost, kde by se daly skladovat výtvarné potřeby pro všechny. Vím, že jsou školy, kde mají učitelé kabinety zvlášť pro sebe a zvlášť ještě pro pomůcky (ono sedět v kabinetu s VV potřebami není nic, o co by člověk stál, a nejen s VV pomůckami, biologie, chemie....vše je nějak cítit, když je toho hodně), ale často je to prostě tak, že druhostupňový učitel má k dispozici stůl a židli, sem tam nějakou poličku nebo přihrádku ve skříni, když má štěstí, tak věšák na bundu.

A někdy je za tím čirá neochota někoho ve škole dělat věci jinak. Já 9 let bojovala za stojany na výkresy do každé třídy. Prý to nejde, že to překáží při úklidu. Takže se výkresy suší na oknech na parapetech po celé třídě, když je víc dětí, tak i na lavicích, což úklid určitě nekomplikuje a neztěžuje .

Jo a roli v tom určitě hrají i finance. Pomůcky na VV u nás zvykově pořizují rodiče (už před revolucí to tak bylo, pamatuji si od sebe, co všechno jsme kupovali, redispera, uhly, barvy), takže finance určené na pomůcky se většinově využívají na ty trvanlivé, co mohou sloužit roky. Ty jsou většinou hodně drahé a peněz na ně je málo, zejména když je velká nemocnost nepedagogických pracovníků. To je totiž super logika, že nemocenská těchto pracovníků se bere ze stejného balíku peněz jako pomůcky .

A když se hromadně pořizoval nějaký spotřebák, který se pak rozpočítával dětem, muselo se to rozpočítat na všechny děti ze třídy (proto to na prvním stupni šlo snáz) nebo celého stupně/celé školy. A pak se ozývali rodiče, že proč mají platit to nebo ono, když to právě jejich dítě nepoužije. A i proto kufříky s vlastními potřebami, tak nějak se předpokládá, že když je to vlastní, že se o to bude každý starat lépe, a když to nepoužije, že mu to vydrží do dalšího roku. No a někomu to vydrží, protože s tím zachází rozumně, někomu ne, protože je schopný dát do kufříku kelímek i s vodou nebo otevřenou tuš, Herkules bez víčka nebo aspoň mokrý hadr. No a někteří rodiče každý rok v červnu kufřík proberou a dokoupí jen nejnutnější, a jiní ho vysypou celý do popelnice a koupí vše nové, aniž by zjišťovali, co všechno je ještě použitelné. Někdo nechá kufřík prostě ve škole a neřeší a v září donese nový. Akorát tohle už škola nevyřeší .
Jeden rok jsem takhle posbírala o prázdninách jen na druhém stupni asi 20 kufříků, měla jsem je u sebe v kanceláři, kde jsem kromě jednoho týdne byla celé léto, takže kdyby je někdo sháněl, věděla bych to, celé září jsem se je snažila udat, nikdo je nechtěl, nikomu nepatřily , často právě s nepoužitými barvami, křídami....nakonec jsem je vytřídila, potřeby z nich dala učitelce na VV, něco na první stupeň, prázdné kufříky jsme pak dali Ukrajincům, co přicházeli bez ničeho (pomůcky do nich měli z dotace).

Jo, učebna, kde by bylo vše erární, by to asi řešila. Ovšem v době, kdy se učí i v jídelně, protože nejsou volné místnosti, je to nesplnitelný sen .