Re: Miminko po čtyřicítce

neznámá, já váhala, jestli to psát... ale za mne je to trochu podceňované hledisko, takže mi to nakonec nedalo... ono něco jiného je, když ty děti jsou tak nějak "kontinuálně" a ty starší to vnímají jako přirozené a jsou zvyklé nějak společně fungovat, zapojovat se a spolupracovat, jste sehraní s partnerem, znáte navzájem své další blízké, víte co čekat a podobně... a něco jiného je, když jde o nový neprověřený vztah, starší děti jsou zvyklé na jiný režim, vstupují do toho neprobádané emoce vlastně úplně všech členů užší i širší rodiny, nejsou sžití (což samo o sobě může být zátěžová situace jako blázen)... pak každé vykolejení v podobě "babička si zlomila nohu" nebo dokonce "babička ztratila hranice reality" může být opravdu problém...
prostě bych váhala, jestli argument "my bychom moc chtěli ještě další společné dítě" je v takovou chvíli na místě