Re: Early learning - vzdělávání v raném věku

čajko,
asiati (obzvláště Číňani) to mají jinak. Už po tisíciletí... nepamatuju, který císař, ale zavedl to, že se "kdokoliv" mohl přihlásit na úřednické zkoušky - a když prošel, tak se stal "úředníkem", což byla v podstatě doživotní pozice. Novátorské na tom bylo, že to mohl být "kdokoliv", takže to pro "prostý lid" byla určitá cesta z dřiny a nouze. Takže se tam ustabilizovalo povědomí, že je potřeba od malinka dřít a udělat zkoušky, aby se člověk měl dobře.
V praxi to ale vypadá tak, že asijské děti skutečně od malinka dřou - ale že rodina taky udělá cokoliv, absolutně COKOLIV (včetně podvodů, podplácení, krádeží prací / nápadů - později v životě patentů, zásluh), aby dítě "prošlo testem". Čínské letní příměstské tábory fungují ve stylu "intenzivní výuka matematiky" a podobně. Děti mají školu klidně 10, 12 hodin denně, víkendy nevyjímaje.
Výsledkem jsou vyhořelé figurky, které dokáží panáčkovat a opakovat nadřené fráze, dělat rešerše a hledat zdroje - ale nic sami nevymyslí. V tomhle bych fakt vzor nehledala.

Plus je tu problém v tom, že - jak psala myslím Kat - tříleté dítě by mělo pilovat úplně jiné dovednosti, než maštění písmenek - slovní zásobu, písničky, ježdění na tříkolce (rozvoj hrubé motoriky), modelování, skládání (jemná motorika) - plus všechny možné sociální dovednosti - umět oslovit dospělého, vyjádřit se, umět se chovat u stolu, respektovat nějaká společenská pravidla, dodržovat určité bezpečnostní zásady (třeba nechodit na červenou), začínat rozumět světu kolem sebe - i takové blbosti, že třeba rostliny mají kořeny a stonek / kmen, květy, ploty, listy... že ptáčci snášejí vajíčka, krávy rodí telátka a tak... písmenka a počítání v tomhle věku NENÍ důležité jako právě tohle všechno ostatní.

A navíc uchopení konceptu psaní a čtení, je otázka určitého vývoje. Tak jako dítě nezačne chodit dokud nezačne chodit - a můžeš ho "učit chodit" až do zblbnutí, tak dokud na to není připravené, tak se to prostě nestane, tak podobně je to se čtením a psaním. Vůbec uchopit ten koncept, že existuje jakási soustava znaků, kterou se dá mluvené slovo převést na papír- a kterou díky té obecně uznávané soustavě dokáže KDOKOLIV zase převést do mluveného slova, je veliký krok (a je spousta civilizací, které tento krok neudělaly). A některé děti tento krok udělají ve třech letech, některé v pěti, šesti - a některé i později (není náhodou, že školní docházka všude ve světě začíná kolem těch šesti let věku - protože to je ten okamžik, kdy většina dětí už princip písma chápe).

Ale nutit tříleté děti číst a psát je podobné jako přivazovat ještě nesedící děti na nočník.