Re: Zabijáci intimity

tak zabiják úplně ne, ale spolehlivý tlumič vášní je, když muž začne fňukat... to fakt nedávám... někdy se to stane, že má potřebu jakože vzbudit lítost, udělá scénu hodnou hysterické hérečky, vyrobí těžké drama a očekává, vlastně nevím co, asi soucit... jenže ve mně to vzbudí akorát vztek, probudí to mé temné já a potřebu ho ještě víc ranit a strašně se mi chce ho nějak slovně napadnout, ponížit... a protože to ve skutečnosti udělat nechci, musím sama sebe hrozně ovládat a o to víc se na něj zlobím a o to silnější je touha ublížit.. a on jako by to věděl a o to víc mě provokoval... jako by čekal, až řeknu něco ošklivého, aby mi to pak mohl vyčítat... v takovou chvíli se snažím rychle odejít, protože vím, že kdybych se nechala strhnout, bylo by to fakt zlý... já vím, že tyhle stavy souvisí s jeho nelehkým dětstvím, šikanou ve škole, problémy s mámou, jenže to bohužel nějak brnká zrovna tu mou tenkou strunu... naštěstí je to fakt málokdy, ale z jeho strany je tam pak silný pocit, že nějaký ten sex by to srovnal, jenže to je to úplně poslední, na co bych já měla chuť... potřebuju pak nějaký čas, abych se zase srovnala a scénu "vytěsnila"