Re: Líčení na dovolené - moře, hory

Ropu, ono to ale fakt stojí za to...ta prateta třeba vzpomínala na poslední setkání s mou babičkou v den, kdy zemřela moje prababička...to je tak zvláštní pocit, když najednou víš "jak to vlastně tenkrát bylo", jiný pamětník už neexistuje a teprve když mi prateta vyprávěla o tom dni, získala jsem základní střípek do rodinné mozaiky, proč měla babička takové trauma...

další zcela klíčový "střípek" si mě po babiččině smrti našel i sám, byl u nás děda a vyprávěl mi o svém dětství na té tehdejší Ukrajině, spoustu věcí - mě to vždycky docela bavilo poslouchat, o té české vesnici tam i návratu sem do Čech, kde si koupili statek po Němcích - no, a jak tak už třetí den děda vypráví, zcela uvolněný, tak začal i vyprávět, jak s babičkou počali své druhé dítě...tři měsíce po babiččině smrti (umírala skoro 20 let na Alzheimera) si mě našel příběh, který dost jasně vysvětluje tu rodinnou konstelaci o dobrákovi dědečkovi a traumatizované babičce a jejich toxickém vztahu - to dítě jí bylo násilně vnuceno. Zřejmě to nikomu nikdy neřekla...tohle dětem prostě říct nejde. Rodinná historie je někdy fakt pestrá, v hezkém i ošklivém významu toho slova.