Re: Jaká babička být nechci.

"stejně už jen ten pocit, že "nesmím" mezi lidi, by mě deptal"

Já byla hlavně šťastná, že mezi lidi nemusím. Ale ono to bylo tím, že jsme měli tři děti, dva plné úvazky. Nejmenší dítě bylo tříleté a nikdy jsem s ní nebyla na mateřské, a tak jsem byla hrozně vyčerpaná, ale vlastně jsem si to neuvědomovala. Najednou byl lockdown, nic se nesmělo a zjistila jsem, že se mi hrozně ulevilo, že můžeme pracovat doma a nemusíme nikam dojíždět. Tím, že homeoffice pak už vydržel až dotěď, mi to kompletně změnilo život. Asi bych jinak byla ve svěrací kazajce v polstrované cele. Workoholický problém, že neumím zpomalit a tady to zařídil svět za mě.